von Simona LÁDNEROVÁ

ZNAKY DOSPĚLCŮ: Dospělé blechy jsou vnějšími, druhotně bezkřídlými (ekto -) parazity ptáků a savců, jejichž krví se živí. Mají ze stran zploštělé tělo klínovitého tvaru a porostlé dozadu směřujícími tuhými brvami. Deskovitě se překrývající články mu dodávají na pevnosti. Zkrácená tykadla leží v rýhách po stranách hlavy. Jednoduše stavěné oči vnímají nanejvýš intenzitu světla. K udržení na těle hostitele slouží tuhé hřebínky (ctenidia) na těle a silné drápy na chodidlech. Skákavé střední a zadní nohy mají silně vyvinuté kyčle a stehna (OBR). Hlavní funkci při skoku má pružná blanitá podložka s vlastnostmi gumy, uložená u základny stehen v kloubní membráně - uchovává a uvolňuje naráz velké množství energie, které blechám umožňuje dlouhé skoky. Všechny dospělé blechy se živí sáním krve, jejich bodavě savé ústní ústrojí je složené ze tří bodavých stiletů vzniklých přeměnou části čelistí a horního patra. Celé ústrojí je umístěné v podélné rýze spodního pysku. larva blechy, c - hlava
ZNAKY LAREV: Protáhlé beznohé larvy s dobře vyvinutou hlavou s kousacím ústním ústrojím. VELIKOST: 2 - 6 mm (platí pro druhy bývalé ČSFR). ROZMNOŽOVÁNÍ A VÝVOJ: Proměna dokonalá. Larvy se kuklí v kokonu, kukla je nekousací.
POTRAVA A STANOVIŠTĚ: Dospělci se živí sáním krve teplokrevných obratlovců, savců a ptáků. Protože blecha během sání přijme daleko více krve než je schopna spotřebovat, vylučuje natrávený přebytek výkaly, které jsou důležitou složkou potravy larev. Larvy žerou veškeré organické zbytky v hnízdech hostitelů. Některé blechy jsou přenašeči významných chorob člověka i zvířat.
POČET DRUHŮ: Ve světě asi 2000; v ČR 7 čeledí, asi 80 druhů. ROZŠÍŘENÍ: Kosmopolitní. Nadčeleď: Pulicoidea Čeleď: Pulicidae - blechovití Příklady rodů či druhů: Pulex irritans - blecha obecná - 2 až 3,5 mm dlouhá, je rozšířena po celém světě. Je nejhojnější blechou, která saje na člověku. Vyskytuje se však také na mnohých jiných druzích živočichů, hlavně na větších šelmách: na psu, lišce, kočce, dále na praseti aj. Samice klade celkem 400 - 450 vajíček po čtyřech až osmi kusech. Doba kladení se často protáhne na mnoho týdnů. Larvy žijí v prachu v rozmanitých škvírách v podlaze, v nábytku i v hnízdech domácích zvířat. Celková délka vývoje činí průměrně 5 týdnů. Archaeopsylla erinacei - blecha ježčí Spilopsyllus cuniculi - blecha králičí Ctenocephalides canis - blecha psí Cnetocephalides felis - blecha kočičí Xenopsylla chaeopis - blecha morová přibližně 2 mm dlouhá blecha, je rozšířena v tropickém a subtropickém pásmu. Je hlavním přenašečem moru. Pochází z povodí Nilu, kde žije na různých divoce žijících myšovitých hlodavcích. Původce moru - bakterie Pasteurella pestis - se vyvíjí ve střevě blechy, kde při přemnožení způsobí jeho neprůchodnost, která vyvolá u hladovějící blechy stále silnější potřebu sání a tím i bodání. K infekci dochází při sání krve uvolněním bakteriální zátky, která je stržena spolu s krevními zvratky do rány. Mor je původně nemocí hlodavců. Bakterie přežívaly trvale v tělech hostitelů za občasného propuknutí epidemií, které postihovaly vždy jen část populace a přirozenou cestou regulovaly početní stavy hlodavců; člověka zasahovaly jen okrajově. Avšak se vznikem lidských sídlišť se některé druhy hlodavců spolu se svými blechami staly jejich trvalou součástí a v důsledku otho vznikla druhotná (antropourgická) ohniska moru. V současnosti se největší ohniska tohoto typu nacházejí v tropické ASii, hlavně v přístavních městech, kde čas od času ještě propukají místní epidemie moru. Čeleď: Tungidae Příklady rodů či druhů: blecha písečná - A po zasátí, B před zasátím) Tunga penetrans - blecha písečná - ze střední Ameriky byla v ve druhé polovině 19. století zavlečena s otrokářstvím na západní pobřeží Afriky, kde se rozšířila v celém tropickém pásmu kontinentu. JE trvalým parazitem savců, včetně člověka. Samice se po oplození zavrtávají do kůže, odkud jim vyčnívá jen konec zadečku. Oblíbenými místy je jemná kůže pod nehty, mezi prsty, na spodní straně chodidel nebo v ohybu loktů. Se zráním vajíček samicím zadeček zbytňuje až na velikost hrachu. Po osmi dnech, kdy jsou vajíčka zralá,je samice stahy zadečku vytlačuje na povrch kůže, odkud padají na zem. Saprofágní larvy žijí na povrchu půdy. Zavrtané samičky vyvolávají bolestivé záněty, které vyžadují chirurgické ošetření. Nadčeleď: Ceratophylloidea blecha veverčí
Čeleď: Vermipsyllidae Cizopasí na šelmách (liška, jezevec, kuny, tchoři). Příklady rodů či druhů: Chaetopsylla Čeleď: Ischnopsyllidae Cizopasí pouze na netopýrech. Příklady rodů či druhů: Ischnopsyllus, Nicteridopsylla, Rhinolophopsylla Čeleď: Hystrichopsyllidae Cizopasí na drobných hlodavcích a hmyzožravcích. Příklady rodů či druhů: Hystrichopsylla talpae - blecha krtčí - je hnízdní blechou hrabošů, rejsků a krtka. Čeleď: Leptopsyllidae Cizopasí především na myšovitých hlodavcích. Čeleď: Ceratophyllidae Cizopasí na savcích i ptácích.