Jdi na obsah Jdi na menu
 


VŠICHNI TO MÁME A CO O TOM VÍME?

15. 9. 2008
Hovno známé i neznámé
 Fakta:
 Průměrné hovno zdravého člověka váží přibližně patnáct deka a měří cca 8 až  15  cm.Z 65 % je tvořeno vodou, z 5 až 10% dusíkem, z 10 až 20% pevnými substancemi  a z 10 až 20% popelem.  Obvykle má hnědou barvu, což je způsobeno obsahem bilirubinu, žlutého vedlejšího  produktu při likvidaci starých červených krvinek, chemicky  příbuzného hemoglobinu. Bakterie v poslední části trávicího traktu  způsobují  přeměnu  světlejšího bilirubinu na tmavohnědý urobilin. Jelikož malé děti  ještě  nemají  tak vysoký obsah těchto bakterií ve střevech, jsou jejich výkaly  světlejší.  Jistý profesor na Cornellově veterinární škole dokazoval neškodnost a  sterilitu  výkalů novorozeněte tím, že před svými studenty pojedl lžičkou  obsah  tlustého  střeva mladého telátka na pitevním stole. Proces trávení není  dokonalý, takže  člověk výkaly vyloučí přibližně třetinu užitečných  bílkovin.  Svým způsobem jsou  i výkaly nutričně poměrně bohatou stravou. Mezi lidmi  není  pojídání výkalů běžné, především z estetických důvodů, ale mnohá zvířata to dělají, včetně psů,  prasat, myší, kuřat či krys. Potrava má na vlastnosti  hovna přirozeně velký  vliv.  Jídlo bohaté na vodu, především zelenina, vede k velkým a kluzkým hovnům,  zatímco tučná jídla spíše k malým a pomalým. Výkaly vegetariánů a lidí,  jejichž  střeva produkují větší množství metanu, mají tendenci plavat na hladině.  Na stravě závisí přirozeně i zápach výkalů. Kojené děti mají výkaly téměř  bez zápachu, naopak alkoholici, s bohatou střevní flórou, mají mimořádně  páchnoucí hovna.
Zajímavosti:
 I když hnědá barva je poměrně častá všude kolem nás, žádná země světa ji  nemá  na své státní vlajce.  Čínština a řečtina pro ni dokonce nemají výraz. Největší výkal na světě vážil dvacet kilogramů, tedy jako malý školák.
Toaletní papír se začal vyrábět v roce 1880 v Anglii.  Druhou knihou, kterou Johannes Gutenberg vytiskl hned po Bibli, byl  kalendář  označující ideální dny a hodiny k užívání laxativ.
 Průzkum:
 Stalo se vám, že jste se museli utřít listím? Rukou? Bankovkami? Listí jednoznačně vede s 50 % dotázaných. Překvapivých 8 % má za sebou  zkušenost # s utíráním zadku rukou, zatímco těžko uvěřitelná 2 % se již v  nouzi  utřela  bankovkou.  Kolik čtverečků z role toaletního papíru utrhnete najednou? Kolikrát se  utřete  jedním papírem? Kolika papíry se obvykle utíráte?  Najednou lidé utrhnou dva až dvacet (!) čtverečků, průměrně však pět.  Někteří  lidé se jednou připraveným papírem utřou až desetkrát, ale v průměru 1,5krát.  Dotázaní průměrně spotřebují tři papíry na jedno posezení. Utíráte se pohybem odpředu dozadu, odzadu dopředu, nebo prostě střídavě sem  a  tam?  44 % se utírá odpředu dozadu, 11% se utírá odzadu dopředu s rukou # prostrčenou  mezi nohama, 6 % tímtéž směrem s rukou vedle zadku, 4 % (samé ženy) táhnou  odpředu dozadu s rukou mezi nohama, 2 % prostě rejdí sem a tam.  Díváte se na papír po utření?  60 %, převážně muži, odpovídá kladně, 14 %, především ženy, nikdy, dalších  16  %  to dělá občas. Někteří dopsali vysvětlení: Je legrační se na to podívat,  Je  to  jako moučník po obědě, jeden mladík naopak napsal: Nikdy, to bych se  poblil.  Utíráte se vestoje? 58 % respondentů, především ženy, se utírá vsedě, 25 %, především muži,  vestoje. 3 % v postoji mezi tím. Vykonáváte velkou potřebu pravidelně? Jak často? 49 % tvrdí, že pravidelně. Někteří v tomto ohledu fungují jako hodinky. V  9.15,  po první kávě, odpovídá jeden. Vždy v 7 ráno a ve 4 odpoledne, upřesňuje  jiný.  Periodicita se různí od jednou za tři dny po pětkrát denně. Průměr je ale  1,5krát denně. Všichni, kteří musejí více než třikrát denně, byli muži.  Nejvíce respondentů (28 %) chodí na velkou ráno.  Je pro vás nepříjemné chodit na velkou mimo domov? Jaké bylo  nejnepohodlnější místo, kde jste si museli ulevit?  37 %, převážně mužům, nedělá problém vyprázdnit se kdekoliv mimo domov, 25  %,  převážně ženám, to vyloženě vadí. Většina dotázaných se shodla na tom, že  ulevovat si venku jim velké potěšení nedělá. Nejnepříjemnějším místem pro  jednoho respondenta bylo vyprazdňovat se ve finské tundře v hejnu bodajícího  hmyzu, jiná respondentka uvedla: Schovaná v ponču u silnice, když nebyly  široko  daleko žádné stromy. 5 % odpovědělo, že nejvíc se styděli jít na velkou v  bytě partnerů, se kterými v tu dobu chodili.  Větry Fakta:  Již v roce 400 př. n. l. pravil Hippokrates: "Nejlepší je, když  vítr  unikne nehlučně, ale stále je lepší ulevit si prdem, než jej v sobě  zadržovat."  Dusík, kyslík a kysličník uhličitý jsou dopravním prostředkem. Vodík a  metan  pak výbušným pohonem, pokud se v blízkosti vyskytne plamen. Co však dodává větrům jejich typický odér je příměs síry. Dále je ve větrech obsaženo malé  množství dalších látek, z nichž jedna se například jmenuje charakteristicky  skatol. Odborníci tvrdí, že každý prd voní trochu jinak
.  Zajímavosti:
 Nejslavnějším prdičem v historii byl v 19. století Francouz Joseph Pujol, po  němž je dokonce v jeho rodné Marseilles pojmenována jedna ulice. Pujol  objevil,  že dokáže obrátit peristaltiku střev tak, že dovede polykat vzduch či velké  množství tekutin zadnicí. Jeho umění jej nakonec přivedlo až na pódium  pařížského Moulin Rouge. Pujol byl natolik schopný, že dovedl prdět vzduch v  různých tóninách a bavil publikum tím, že imitoval prdy malé holčičky i  matrony, zvuk kanonů či desetivteřinové trhání látky. Inu, Petr Novotný má co dohánět... #Wolfgang Amadeus Mozart jeden ze svých dopisů podepsal W.A. Mozart, který  kadí  bez prdů. J. V. Stalina trápily hlasité větry. Ve společnosti jiných  lidí zvuk #maskoval tím, že hlasitě rachtal skleněnou karafou na vodu. Kuriózní  je,  že stejný problém trápil i Adolfa Hitlera. Zaměstnanci pohřební služby, kteří připravují mrtvoly k vystavení v otevřené  rakvi, obvykle masírují spodní část břicha zemřelého, aby unikající větry  nezaskočily během slavnostního loučení pozůstalé.  Průzkum:
Kolikrát denně prdíte? Průměrná hodnota je 9,15krát denně. Odpovědi se lišily jak podle věku, tak podle  pohlaví. Ženy vyplnivší dotazník prdí v průměru 3,28krát denně, muži  13,65krát. Jeden muž dokonce připsal: Lepší by bylo zeptat se, kolikrát denně neprdím.  Po jakém jídle nejčastěji prdíte?  Vedou konzervované luštěniny (17 %), na druhém místě je pivo s 9 %, poté  káva  a  cibule po 8 %.  Pouštíte větry ve společnosti? Pokud ne, kam odcházíte?  Polovina respondentů pouští, polovina nepouští. Nejčastěji se odchází do ústraní na záchod. Někteří lidé mají ve zvyku na blížící se hrozbu předem  upozornit, ale  obvykle jen mezi přáteli. 12 % respondentů umí prdět tiše,  nebo  se o to alespoň  snaží, 2 % zvuk přehluší odkašláním, 9 % se poté společnosti  omluví. Jeden mladý  respondent napsal, že to vždy svádí na psa, pokud je  tento  přítomen.
Jaká doba soužití s vaším partnerem musí uplynout, abyste si dovolili  pouštět  jeho přítomnosti větry? Průměrně 92,77 dní. Muži 62,98 dní, ženy 149,82 dní.
 Zkoušeli jste někdy své větry zapálit?
 Pouze 12 % respondentů, výhradně mužů, se k tomuto sportu přihlásilo.  Prděli jste někdy ve vodě při plavání?  Prdělo 71 %.  Poté, co jste si uprdli, zkoušeli jste to svalit na někoho jiného?  K této nejrozšířenější lži na světě se přiznalo 52
Na závěr,snad jen toto a dnes to platí obzvlášt,

LEPŠÍ SI PRDNOUT NEŽ DÁT STOVKU DOKTOROVI

to není moje přísloví, ale to říkali již naši předkové.
A já sama za sebe dodávám,kdo prdí zdraví si tvrdí.
Všem kdo to vydrželi až sem přeji hezký den.
vaše Simča.